




Jako malý jsem neustále chtěl psího kamaráda. Sen se mi splnil, když jsme se přestěhovali z paneláku na domeček se zahradou. Jednou po příchodu ze školy mě doma čekalo překvapení. Rodiče koupili psa. Jednalo se o Anglického kokršpaněla. Pojmenovali jsme ho Filip.
Jako štěně se rychle naučil pár základních povelů. Bylo mi asi 9 let, o psech jsem nic nevěděl, ale všechno mě s ním bavilo. Sice jsem byl malý, zato jsem měl spustu času se mu věnovat. Nikdo by si neměl pořizovat psa, pokud nepočítá s tím, že mu bude muset věnovat co nejvíce času, protože pes určitě chce být co nejvíce se svým pánem.
Z mých zkušeností bych řekl, že je to učenlivý pes, který hlavně miluje vodu. Řekl bych, že kokršpaněl není pes, který si zvykne na jednoho pána. Přijal rychle všechny členy rodiny. S ostatními pejsky vychází bez konfliktů, zato s dětmi si příliš rád nehraje a je vůči ním obezřetný.
Už špatně slyší, ale jinak zuby má všechny v pořádku a s pohybem nemá žádné problémy.
Sice je spoustu recenzí a článků, že by psi neměli jíst lidskou stravu, ale jsme krmili psa od malička vším co jsme jedli my. A nemá žádné problémy ani potíže.
Nejraději má pohyb ve volné přírodě, lesích a loukách, kde může stopovat spoustu pachů od zvířat. Jak už jsem napsal také miluje vodu.
Samozřejmě spousta věcí se mohla udělat jinak, ale přesto si myslím, že se u nás měl i má Filda jako v bavlnce.
Zemřel ve věku 14 let.